Dnes mám jeden krátký příběh o lásce. Ležím v posteli a vedle mě má dcera Anežka. Na podobný okamžik vzpomínám, když medituji na téma milosti.

Jde o okamžik, kdy vedle mě leží Anežka a už usíná. A jak usíná, tak už je klidná a chce se mně držet za ruku. Opře se o mně a už se jen tulí.

Takový okamžik mně naplňuje klidem. A dokážu si pak sáhnout na pocit soucitu a milosti.

Není to moc často. V běžném profánním životě mi nejde se k soucitu dostat. Aspoň, že cítím lásku. U blízkých lidí cítím lásku nepodmíněně. Je tam, i když jsem naštvaný. I když jsem smutný.

Dříve to tak nebývalo. Aktuální emoce přehlušila veškeré jiné vnímání.

S tím mi pomohla všímavost, i když mám nějaký aktuální prožitek, daří se mi si všimnout lásky ve mně.

Chceš také? Mohu být i tvůj průvodce na cestě sebepoznání. Napiš na radek@cestousebepoznani.cz.